Móda vždycky byla můj velký koníček. S módou jsem vlastně vyrůstala. Protože moje maminka byla módní návrhářka. Ale nemyslete si, že ho moje maminka byla nějaká světová módní návrhářka. To vůbec ne, ale moje maminka vyráběla kostýmy do základní školy a na střední školy. Moje maminka se živila tím, že šila vtipné kostýmy anebo krásné šaty. Pamatuji si, jak moje maminka ušila mé kamarádce svatební šaty. Moje kamarádka se tedy sice doopravdy nedávala, ale potřebovala je do divadla. Musím říct, že mojí mamince se svatební šaty opravdu moc povedly. Byly opravdu úchvatné a byly celé bílé poseté krajkou, měly všude perličky.

Mě se strašně moc líbily. A taky jsem byla velmi ráda, když moje kamarádka vyhrála první místo za nejkrásnější kostým. Taky nevím, kdo by odolal krásným mohutným svatebním šatům. Vždyť ty šaty byly úplně módní, zrovna ten styl, který se nosí. A moje kamarádka z nich taky byla unesená. Vůbec je potom nechtěla vrátit do třídní kostymérky. Chtěla si je nechat. Bohužel ale kostýmy vždycky byly majetkem školy, protože látku dodávala škola. A mě potom ale maminka řekla, že jí takové ty úplně stejné svatební šaty ušije pro její panenku, protože moje kamarádka totiž sbírala panenky. Takové ty krásné velké porcelánové panenky.

Takové ty, které jsou docela drahé. A tak maminka jí na její metrovou panenku ušila krásné totožné svatební bílé šaty. Moje kamarádka byla naprosto uchvácená a byla ráda, že alespoň ty šaty má takhle v menším vydání. A musím říct, že svatební šaty mamince se opět povedly, a dokonce dostala další dvě zakázky na to, aby ušila další svatební šaty. Maminka byla velmi polichocena a do práce se pustila ihned. A možná to dopadne tak, že jednoho dne bude maminka významnou módní návrhářkou a budě šít módu. A já si říkám, že i mě by maminka mohla něco ušít.