V dřevních dobách stačilo dítěti ke hře kus dřívka, nebo mamutí kosti. Později se však začalo dítě zajímat o lepší hračky, začalo dřívka oblékat, a kosti místo ocumlávání různě pokreslilo popelem z ohniště. Vznikla první hračka. Později bylo toto umění povýšeno a za panenku s porcelánovou hlavičkou vyráběnou kdysi hodně dávno by dnes sběratelé zaplatili klidně i svým domem.

Jistěže nejde jen o panenky a dívky, ale i různě přidělaná kolečka k dřevu pro chlapce a už bylo na světě první autíčko.

Jenže nároky dětí stoupaly, na hračkách se začalo vydělávat a začaly se dělat i ty pro dospělé. I když by se asi těžko například karty daly nazvat hračkou doslova. Ale ke hraní slouží, takže to klidně lze do jedné a téže „škatulky“ zařadit.

Hry se začaly nazývat společenské, neb přece jen sloužily společnosti. Celé rodiny pak usedaly kolem stolu a hrály a hrály až do omrzení.

Stolní hry jsou oblíbené dodnes, ale přece jen, sedět u nich a cpát se sladkostmi, to asi není pro zdraví tělesné to pravé ořechové. Proto jsou na světě hry pohybové, které by se měly pěstovat nejčastěji. Fotbal a jemu podobné. Jenže i ten je již v dnešní době zastaralý a otec by asi s pozváním svých dětí ke hře neuspěl. Zato kdyby prohlásil kouzelné slůvko lasergame, tak by jej děti asi doslova sežraly radostí ještě dříve, než by vůbec opustili dům.

Ano, zkřížení moderních technologií, pohybu, předvídatelnosti a umění, to je lasergame se vším všudy.

Musíme si prostě přiznat, že akční filmy a hry hýbou světem a nějaká něžná pohádka u dětí asi neuspěje. Proto raději v herním středisku nafasují zbraně dle přání, další propriety a vpadnou do prostředí, kde se bude střílet, válčit a bojovat o sto šest.

Nehrozí žádné nebezpečí, vše je pod kontrolou, laserové zbraně ublížit nijak nemohou, nejsou pravé. Nuže, co vy na to, zkusíte to s celou rodinou?