S želvou sloní je na Galapágách skutečně zacházeno jako s královnou. Na světě totiž žije pouze asi 12 000 jedinců tohoto druhu.Je pravda, že tato zvířata byla po celá staletí decimována jak osadníky, tak i domácími zvířaty, které s sebou lidé na ostrovy přivezli. Tento stav byl natolik alarmující, že v roce 1939 vydal Ekvádor zákon na ochranu přírody a o dvacet let později, byla velká část Galapág vyhlášena národním parkem, jehož správcem se stala nadace Charlese Darwina.

Ta se ve spolupráci s botaniky a biology snaží zastavit, nebo alespoň co nejvíce omezit neblahé vlivy působící na rozmnožování a život želvsloních, ale i dalších druhů zvířat a rostlin. Proto stanovila zvláštní podmínky pro turisty, kteří smí ostrovy navštívit. Jedná se o počet pouhých 200 osob za den a přísné podmínky čekají i na případné zájemce o tamější dlouhodobý pobyt. Vše se totiž podřizuje ohroženým vzácným druhům.
Řekněme, že želva sloní, si na Galapágách v současnosti užívá svůj až stoletý život velmi příjemně.
Tahle až dvěstěkilová dáma, se ráda popásá v malých skupinkách na výhoncích trnitých rostlin a částech šťavnatých kaktusů. Oplodnění probíhá celkem agresivní formou, kdy samec za hlasitých projevů a kousáním partnerky do končetin docílí jejího znehybnění, a tak snadnějšího spáření. Po pěti až sedmi měsících, se z vajec nakladených samicí do písku vylíhnou mláďata. Počet závisí na nakladených vejcích, tedy od dvou, do deseti. Jejich život je ale hned v počátcích ohrožen zejména krysami, které na ostrovy byly zavlečeny. Proti jejich zubům je malá želvička bezbranná, i když se zatáhne do krunýře.

Proto ekvádorští přírodovědci přišli v roce 2013 s plánem, doplnit stávající stavy želv o uměle odchované jedince. Tedy jich vysadili na různých ostrovech 140 kusů, které jsou neustále monitorovány. Jedině tímto způsobem je možno tuto majestátní obyvatelku Galapág ochránit.