Vždy a všude se najde někdo, kdo o zdravém intelektu lidí na invalidním vozíku a o jejich právu na normální život ve společnosti pochybuje. Domnívá se, že tito lidé patří do ústavu a záměrně jim ztrpčuje život. Proti takovým lidem se budeme muset „obrnit hroší kůží“. Nyní se ale zdá, že doba, kdy se rodiče museli doprošovat ředitele/ředitelky školy, aby jejich dítě s tělesným postiženým, ale se zdravým intelektem mohlo vůbec dělat přijímací zkoušky na jejich školu, skončila.

Dnes se i lidé s tělesným postiženým stávají úspěšnými absolventy vysokých škol. Kvůli svému handicapu si ale většina z nich po svém studiu nemůže najít zaměstnání. Aby se lidé s tělesným handicapem mohli uplatnit na trhu práce, musejí být splněny následující podmínky a požadavky:

a) Bezbariérové pracoviště
Bezbariérové pracoviště je jedno z nejdůležitějších požadavků, které člověk s tělesným handicapem potřebuje k tomu, aby se mohl o příslušné pracovní místo ucházet. Schody zde být můžou, ale v budově musí být výtah, plošiny, nájezdy, bezbariérová toaleta a dostatečně široké vstupy do místností, aby zde mohl projet vozíkem.
b) Zaměstnání na zkrácený úvazek
Někteří lidé s tělesným postižením nemohou pracovat na plný úvazek, ačkoliv by chtěli. Bylo by proto vhodné jim přizpůsobit pracovní dobu např. 4 hod./den nebo 2 dny/týden. I lidé na vozíku totiž potřebují být mezi lidmi.
Doporučení na závěr
Většina oborů je ekonomicko- technického zaměření. Jenže ne každý absolvent má na tyto obory kvalifikaci. Bylo by tedy dobré myslet více i na absolventy humanitních oborů nebo žurnalistiky. Nebylo by od věci ani to, kdyby se pro lidi na vozíku pořádalo více kurzů s bezbariérovým přístupem (např. kurz krizové intervence, kurz pomoci obětem trestných činů atd.) nebo různé projekty humanitního směru, kde by lidé mohli získat praxi. Všude se totiž požaduje praxe, ale většina lidí jí mnohdy nemá jak a kde získat.

I lidé s tělesným postižením chtějí uplatnit své vzdělání a plně se zapojit do pracovního procesu. Proto také koneckonců studovali. Pomozme jim tedy zúročit jejich získané znalosti, aby si i oni mohli říci: „MOJE STUDIUM PŘECE JEN NEBYLO NADARMO. STÁLO TO ZA TO!“